Jak jsem již zmínil v úvodu, jmenuji se Honza Marek, na internetu se prezentující pod přezdívkou Edge. Narodil sem se v Praze v dávných dobách Československé Socialistické Republiky, v čase front, útlaku a vůbec to nebyla až taková sranda. Kapela Nirvana zrovna nahrávala desku Bleach a já zatim trčel uzavřenej za hranicema východního sektoru. Naštěstí sem si to ale uměl zařídit protože revoluce přišla hned pár měsíců po mém narození.
Své dětství jsem strávil hned naproti hudební aparatuře mého táty. Kroutíce všemi možnými čudlíky ( můj nejoblíbenější byl volume ) jsem vylepšoval právě hrající muziku, především Led Zeppelin, Pink Floyd – zkrátka kapely za něž se ve dvou letech rozhodně nemusíte stydět.
Na základku jsem začal chodit v místě svého bydliště, kterým byl a je Praha-Žižkov. Na škole jsem začal pronikat do tajů matematiky a taky jinejch věcí. Tohle období asi nebylo až tak duležitý, nevim co bych o něm napsal. Určitě sem tenkrát objevil hodně zajímavejch věcí, určitě to byl muj oblíbenej spisovatel J.R.R.Tolkien. Další zlom přišel v momentě, kdy jsem dosavadní muziku kterou může člověk na základce poslouchat ( převážně The Offspring, U2, Led Zeppelin) vylepšil o naprosto kardinální kousek. Ano tenkrát se mi dostala do rukou přelomová deska Nirvany s plovoucím batoletem na obalu-Nevermind. Prakticky od základů mi překopala život, uvědomil jsem si hodně věcí. Hlavně jeden předmět, který předtím jen tiše vyčkával v temnotách jako část nábytku v našem bytě- elektrická kytara Jolana Iris ve mě začal vzbuzovat větší a větší zájem.
V čtrnácti letech jsem se ( podotýkám dobrovolně ) nechal přijmout na „náš ústav“ Gymnázium na Pražačce. Tenkrát to byla vážně velká změna k lepšímu, dnes už to vidim možná trochu jinak, to ale nic nemění na faktu, že sem tam potkal opravdu hodně výbornejch lidí a až opustim stěny týhle starý budovy bude mi to hodně líto a řeknu si, že to pro mě bylo možná nejlepších 6 let. Založil jsem tam své první dvě kapely což bylo samozřejmě naprosto primární, i když za moc nestály xD S lidma ze třídy jsme začali jezdit na akce zvané dřevárny nebo larpy, to znamená reálné simulace fantasy bitev a světů za použití reálných kostýmů a z důvodu bezpečnosti dřevěných mečů – tyto světy ve mě vytvořili další mé alter-ego půlelfa Galathiliona, kterého hraju. Díky gymnáziu jsem se ze spolužáky také naprostou záhadou dostal do tanečních- nechápu xD. To je tak, když jste ve třídě s bandou magorů, který se navzájem hecujou.
Když to teď sečtu a podtrhnu čtvrtinu svýho života sem byl uslintaný batole, nevědomý zviřátko. Potom sem byl praktickej analfabet, šestiletý chlapeček, jehož představu o velké muzice splňuje znělka večerníčku.To zabere další čtyři roky prokousat se děckejma slátaninama. Takže mam k dobru nějakejch sedum let. Odečtěme čtvrtinu za spánek. Ve zbývajících měsících musím navštěvovat středoškolský ústav, poslouchat muziku a hrát na kytaru.Tak jak mám být asi lepši než Jimi Hendrix? Měl jsem si těch 18 let lépe rozvrhnout, momentálně hraju v pár kapelách, chodim do školy, projevuju zájem o filmy a literaturu a jsem tam se ještě rád potkám ze svejma známejma. To znamená, že celkem nestíham.